Klinické studie u nových léků

Zajímá Vás, co předchází uvedení léku na trh do lékáren? Připravili jsme pro Vás informaci o fázích klinických studií a odkazy na studie týkající se IBD.

Průběh klinické studie

Než se lék dostane k nemocnému, musí projít velmi složitým procesem, který se dá rozdělit do několika etap. Vše začíná základním výzkumem (hledání potenciálně účinných látek), dále následuje preklinické testování (testování na tkáňových kulturách, zvířecích modelech…) a na závěr klinické hodnocení, které se klasicky dělí na 4 někdy na 5 fází.

0. fáze

léčivo je poprvé podáno člověku (10-15 zdravých dobrovolníků) s cílem stanovit u něj základní farmakologické parametry (farmakokinetiku, farmakodynamiku). Trvá několik týdnů.

1. fáze

u léčiva se dále stanovují základní farmakologické parametry a zjišťuje se, zda je léčivo bezpečné a tolerované, navrhuje se dávkovací rozmezí. Terapeutický záměr nebývá cílem, ale někdy může být sekundárním parametrem hodnocení. Léčivo je většinou podáváno 20-80 zdravým dobrovolníkům, pouze v některých případech malé skupině nemocných (onkologika). Trvá týdny až měsíce.

2. fáze

je již zaměřena terapeuticky. Cílem je stanovit účinnost a bezpečnost na přísně vybrané skupině 50 až 200 nemocných, pro které je daný lék vyvíjen. Pacienti jsou důsledně monitorováni a obvykle jsou hospitalizováni. Výsledky 2. fáze by měly přinést potvrzení předpokladů závislosti účinku na dávce, upřesnění dávkování a potvrzení terapeutického rozmezí, indikace. Podle charakteru léčiva je možno stanovit jako sekundární cíl i účinky u vybraných skupin, např. i dětí nebo starších osob.

3. fáze

je rozšířenou klinickou studií, ve které se ověřují a mnohdy pomocí srovnatelných léků porovnávají, kontrolují a zpřesňují výsledky předcházejících studií, opět s cílem prokázat bezpečnost a účinnost u člověka za podmínek, které jsou již velmi podobné běžné praxi. Vstupní kritéria jsou volnější, než v předcházejících fázích. Do této fáze je zařazováno velké množství nemocných (tisíce). Výsledky třetí fáze klinického hodnocení, které by měly být odborně vyhodnoceny biostatistickou analýzou, jsou zásadní pro registraci léku a jeho uvedení na trh. Trvá měsíce až roky.

4. fáze

jsou cíleně sledovány zejména nežádoucí účinky a neočekávané reakce na léčivo a sleduje se potvrzení terapeutické účinnosti, tedy hodnotí se skutečná terapeutická hodnota léčiva, kterou vedle objektivních žádoucích a nežádoucích účinků daného léčiva ovlivňují také rutinní podmínky, za kterých se lék podává i chování zdravotníků a samotných nemocných. I v tomto období se často ukáže potřeba upřesnit údaje o léčivu ve světle nových vědeckých poznatků, nebo při možnosti využití přesnějších metod měření, či podávání v nové kombinaci a vyhodnocení interakcí. Trvá roky.

Výsledek

Výsledkem je originální lék, na jehož vývoj byly vydány enormní finanční prostředky, trval několik let (obvykle kolem 10 – 15 let). Proto je chráněn patentovou ochranou (obvykle 20 let od začátku vývoje). Po tuto dobu nesmí nikdo jiný daný lék vyrábět nebo kopírovat. Tím je chráněna návratnost vynaložených peněz. Po uplynutí doby patentové ochrany mohou ostatní výrobci začít vyrábět „kopii“ již nechráněného léku – označuje se jako generický lék.

Generikum obsahuje stejnou léčivou látku ve stejném množství jako příslušný originál, má i stejnou lékovou formu (například tabletu nebo tobolku) a musí obstát v takzvaných zkouškách bioekvivalence (zkouší se zda po podání generika koluje v krvi pacienta zhruba stejné množství látky a zda se v ní objevilo v přibližně stejnou dobu jako po podání originálního léku).

Podmínky klinického hodnocení z hlediska právního (administrativního)

Vše co se s léčivem děje od vývoje a výzkumu až po výrobu a distribuci do lékaren

podléhá závazným předpisům označovaným jako správná praxe. Správná klinická praxe (www.mvcr.cz/soubor/sb072-08-pdf.aspx) vznikla v 90. letech 20. století a má chránit pacienty i zdravé dobrovolníky účastnící se klinického hodnocení a také umožnit prezentovat transparentní, tedy správné, věrohodné a reprodukovatelné údaje. Největší důraz je v současnosti kladen na etiku klinického hodnocení a na zodpovědnost za správnost výsledků.

Klinické hodnocení, nebo kteroukoliv jeho fázi, nemůže v České republice zahájit nikdo, dokud k tomu nemá souhlas tří klíčových subjektů.

• Povolení Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL).
• Souhlas etické komise nemocnice (případně ministerstva).
• Informovaný souhlas pacienta.

SÚKL ve spolupráci s odborníky z klinické praxe posuzuje zejména přínos léku v poměru k možným rizikům, vědecké opodstatnění provádění klinického hodnocení i to, zda lze očekávat objektivní a kvalitní data a údaje.

Etická komise je nezávislý orgán ustavený při zdravotnických zařízeních (nemocnicích) nebo Ministerstvu zdravotnictví. Je složena z vážených osobností z řad odborníků i laiků (jejich počet může být různý). Etické komise se zaměřují zejména na ochranu a práva pacientů či zdravých dobrovolníků, kteří se klinického hodnocení léků účastní. Posuzují etické aspekty hodnocení, informovanost účastníků i jejich pojištění, kvalitu a pravdivost náborových materiálů. Také se vyjadřují k volbě zkoušejících, tedy lékařů, a vhodnosti vybraného pracoviště.

Informovaný souhlas je dobrovolné vyjádření vůle subjektu hodnocení, popř. jeho zákonného zástupce zúčastnit se klinického hodnocení, které musí byt učiněno po předchozím poučení o cílech, rizicích, prospěchu a dalších podmínkách klinického hodnocení.

Více informací:

• Příběhy léků; Tomáš Cikrt
• Minimum pro klinické hodnocení léčiv; MUDr.Věra Strnadová, CSc.

Crohn studie:

na webu SÚKLu

UC studie:

ne webu SÚKLu

 

generikumléky