„Nic není nemožné,“ říká Jan (pacient s UC) po výhře v horském ultra běhu

Pan Jan Jeník se zúčastnil naší letní fotosoutěže pro rok 2025 s fotografií ze závodů se vzkazem pro ostatní pacienty: „Nic není nemožné. Po pár letech trénování a závodění se mi letos poprvé v životě podařilo dostat na stupně vítězů – a hned zlatá v kategorii.“

Podělil se ale s námi také o svůj (nejen sportovní) příběh:

„Se sportem jsem začal až někdy kolem 33. roku života kvůli nadváze (180cm/116kg), neboť mi vyhřezly 2 bederní ploténky do míchy a dostal jsem na výběr: Buď sešroubovat obratle, nebo shodit kila a zpevnit střed těla.

Chodil jsem tedy na rehabilitace, navštěvoval neurologii a snažil se zhubnout, zejména na kole a pěší turistikou. Problémy sice trochu ustoupily, ale sotva jsem na pár dní polevil ve cvičení, bolesti se začaly vracet.

Když jsem si o cca 2 roky později vyslechl diagnózu ulcerózní kolitida, stala se pro mě noční můrou myšlenka na možný souběh těchto dvou onemocnění. Když mě chytnou ploténky, nemůžu ani sedět, ani pořádně chodit, no a důsledky v kombinaci s aktivní UC si jistě domyslíte…

Takže jsem přitvrdil a postupně jsem se od rehabilitací (LTV), kondičního plavání a občasné pěší turistice dopracoval ke kondiční cyklistice (nejprve na horském kole, od roku 2015 na silničním kole). O běhu jsem dlouho ani neuvažoval, sice je prý na hubnutí ideální, ale bylo mi jasné, že dokud s váhou neklesnu pod 90kg, nevydržela by to páteř a nejspíš ani kolena.

Horský ultra běh po čtyřicítce, výhřezech plotének a s ulcerózní kolitidou

K horskému ultra jsem přičichl náhodou ve svých 45 letech, když mě kamarádka požádala, jestli bych s ní šel jako doprovod na Horskou výzvu Jeseník 2020 (trasa 38km/2000m+). Abych měl šanci jí stačit z kopce, začal jsem cca 3 měsíce před závodem trochu běhat (tak 5-10km týdně, šnečí tempo). Ke svému překvapení jsem to s ní nakonec odešel/odběhl celé.

Inspirována tímto úspěchem přišla s nápadem, že bychom mohli zkusit Beskydskou sedmičku (ročník 2021), no a to pro mě byl impulz začít trénovat běh poněkud cíleněji. Když jsem i tento závod v pořádku přežil (na trase jsme tenkrát strávili 28 hodin), začalo mě zajímat, kam až dokážu posunout svoje hranice.

UC mi sice občas komplikuje tréning, ale časem jsem to celkem vychytal:

1. snažím se běhat co nejdéle po jídle a ideálně po návštěvě WC
2. volím takové trasy, aby byly cestou dostupná WC (v Praze hospody, polikliniky atp.) nebo alespoň les/křoví
3. před delšími běhy (30km+) a závody měním dietu, dva dny předtím jím prakticky jen rýžovou kaši nebo těstoviny

No a po pár letech trénování a závodění jsem v roce 2025 dokonce stanul na stupni vítězů.

Jak to bylo s mojí ulcerózní kolitidou dřív

Podobně jako paní Klára ve svém pacientském příběhu jsem původně začínal s diagnózou „vnitřní hemoroidy“, a ty mi také byly operovány. Když se mi za pár týdnů nebo měsíců spustila UC, tak jsem si přirozeně myslel, že se mi ty hemoroidy nejspíš zanítily.

Na kliniku, kde mi dělali tzv. baronovu ligaturu, se mi vracet moc nechtělo, neboť  tam byla dost nepříjemná doktorka. Proto jsem jsem s tím zašel na gastroenterologii Bulovku a tam mi pan doktor prozradil, že mám UC a co to obnáší.

Za těch spoustu let, co s UC žiju, jsem už zažil různé stavy. Nejhorší byl zatím relaps následkem užití širokospektrálních antibiotik – předepsal mi je jako prevenci infekce zubař po chirurgické extrakci osmiček někdy v roce 2013-14.

Ze začátku jsem se radoval, jak mi to hubnutí konečně pěkně jde a snažil se to nějak vydržet (shodil jsem skoro 10kg za tři týdny), jenomže ke konci jsem už chodil na WC i 20-30x za den, byl jsem už dost zesláblý a ty křeče do břicha se nedaly vydržet.

Zašel jsem tedy na gastroenteroloii. Když mě pan doktor vyslechl, vzal mě okamžitě a bez přípravy na endoskop (což bylo za daného stavu dost nepříjemné) a zjistil, že mám aktivní zánět ve 2/3 tlustého střeva.

Nutno říci, že pan doktor je mužem na svém místě a že jím předepsaná léčba zabrala rychle – z nejhoršího jsem byl venku během 2 dnů a do týdne jsem se vrátil prakticky do normálu. Od té doby s ním veškeré nové léky předepsané jinými lékaři raději konzultuji, případně si nechám předepsal nějaké jiné léčivo jím doporučené, a nic podobného se zatím neopakovalo.“

fotosoutěžpacientský příběhulcerózní kolitidazávod