Crohnovu chorobu poprvé popsal v roce 1932 americký gastroenterolog B. B. Crohn, podle kterého je také pojmenována. Je to chronické zánětlivé onemocnění trávicího traktu, které může postihnout jakoukoliv část trávicí trubice. Nejčastěji se vyskytuje v konečné části tenkého střeva – terminálním ileu, a jeho napojení na střevo tlusté (ileocékální oblast). 

Nemoc postihuje střevní stěnu v celé šíři a může vést ke stenózám, neboli zužování střeva, tvorbě abscesů a píštělí. Nejčastěji jsou postiženi lidé mezi dvacátým a třicátým rokem života, onemocnět však mohou i malé děti a starší lidé.

PŘÍZNAKY

Příznaky Crohnovy choroby jsou poměrně různorodé, závisí především na lokalizaci choroby. Pacient s postižením tenkého střeva má jiné obtíže než pacient s postižením oblasti kolem konečníku. Mezi nejčastější příznaky patří únava, hubnutí, bolesti břicha, průjmy, zvýšené teploty, bolesti v oblasti konečníku a při neprůchodnosti střeva zvracení. Pacienti s IBD mohou trpět mimostřevními projevy jako jsou bolesti a záněty kloubů, kožní potíže a záněty, záněty očí nebo postižení jater.

DIAGNOSTIKA

V diagnostice Crohnovy choroby využívají lékaři mnoho nástrojů. Prvním a základním je rozbor anamnézy, tedy podrobného popisu obtíží, které pacient uvádí. V rámci vyšetření se pacienti podrobují odběru krve a dalším vyšetřením, například koloskopii, gastroskopii či enteroskopii. Při diagnostice využívají lékaři také zobrazovacích metod jako je ultrazvuk, počítačová tomografie nebo magnetická rezonance.

LÉČBA

Lehké formy Crohnovy choroby lze léčit aminosalicyláty, které potlačují zánětlivou aktivitu lokálním působením ve sliznici střeva. Jejich účinnost je nižší, ale mají minimum nežádoucích účinků. Aktivní onemocnění obvykle vyžaduje užívání kortikosteroidů, následně pak imunosupresiv. Nejvíce se používá terapie azathioprinem či metotrexátem. Těmito léky jsou pacienti léčeni již desítky let, proto máme dobře zmapovány jejich účinky, včetně těch nežádoucích. Dále jsou v léčbě Crohnovy choroby používána také biologika. Biologická léčba je nasazována pacientům, u nichž běžná (konvenční) terapie selhává, nemocným s perianální formou Crohnovy nemoci, nebo pacientům s některými mimostřevními projevy. Biologika jsou velmi efektivní a většinou i bezpečná, ale stejně jako jiné léky mohou mít i nežádoucí účinky. Nejčastěji jde o alergické reakce, infekce, nebo abnormálních reakce imunitního systému způsobující např. kožní či kloubní obtíže.

OPERACE

Velká část pacientů s Crohnovou chorobou musí být během života operována. Za určitých okolností je operace dokonce nejvhodnější metodou léčby. Důvodem k operaci jsou zejména zúženiny střeva, píštěle a abscesy. Nejčastější operací u pacientů s Crohnovou chorobou je ileocékální resekce. Hlavním cílem je vyhnout se opakovaným rozsáhlým operacím, které vedou ke zkrácení tenkého střeva.

DIETA

Dietní omezení jsou smysluplná jen u části nemocných, a to zejména v období vysoké aktivity zánětu a při přítomnosti zúžení tenkého střeva, které může být komplikováno neprůchodností, zejména po požití většího množství vlákniny. Pacienti s Crohnovou chorobou by v žádném případě neměli kouřit!