Americký gastroenterolog B. B. Crohn, podle kterého je Crohnova choroba pojmenována, poprvé popsal nové onemocnění v roce 1932. Crohnova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění trávicího traktu, které může postihnout jakoukoliv část trávicí trubice. Nejčastěji se vyskytuje v konečné části tenkého střeva – terminálním ileu, a jeho napojení na střevo tlusté (ileocékální oblast). 

Nemoc postihuje střevní stěnu v celé šíři a může vést ke stenózám, neboli zužování střeva, tvorbě abscesů a píštělí. Nejčastěji jsou postiženi lidé mezi patnáctým a třicátým rokem života, onemocnět však mohou i malé děti a starší lidé.

PŘÍZNAKY

Příznaky Crohnovy choroby jsou poměrně různorodé, závisí především na lokalizaci choroby. Pacient s postižením tenkého střeva má jiné obtíže než pacient s postižením oblasti kolem konečníku. Mezi nejčastější příznaky patří únava, hubnutí, bolesti břicha, průjmy, zvýšené teploty, bolesti v oblasti konečníku a při neprůchodnosti střeva zvracení. Pacienti s IBD mohou trpět mimostřevními příznaky. Mezi nejčastější mimostřevní projevy Crohnovy choroby patří bolesti a záněty kloubů, kožní potíže a záněty, záněty očí nebopostižení jater.

DIAGNOSTIKA

V diagnostice Crohnovy choroby využívají lékaři mnoho nástrojů. Prvním a základním je rozbor anamnézy, tedy podrobného popisu obtíží, které pacient uvádí. V rámci vyšetření se pacienti podrobují odběru krve a dalším vyšetřením, například koloskopii, gastroskopii či enteroskopii. Při diagnostice využívají lékaři také zobrazovacích metod jako je ultrazvuk, počítačová tomografie nebo magnetická rezonance.

LÉČBA

Pouze nejlehčí formy Crohnovy choroby lze léčit aminosalicyláty, léky, které potlačují zánětlivou aktivitu lokálním působením ve sliznici střeva. Jejich účinnost je nižší, ale mají minimum nežádoucích účinků. Aktivní onemocnění obvykle vyžaduje užívání kortikosteroidů, následně pak imunosupresiv. Nejvíce se používá terapie azathioprinem či metotrexátem. Těmito léky jsou pacienti léčeni již desítky let, proto máme dobře zmapované jejich účinky, včetně těch nežádoucích. V posledních dvaceti letech jsou v léčbě Crohnovy choroby používána také biologika. Nejznámějšími léčivými látkami biologické léčby jsou infliximab a adalimumab, novějšími léčivy jsou vedolizumab a ustekinumab. Biologická léčba je nasazována pacientům, u nichž běžná (konvenční) terapie selhává, nemocným s perianální formou Crohnovy nemoci, nebo pacientům s některými mimostřevními příznaky. Biologika jsou velmi efektivní a většinou i bezpečná, stejně jako jiné léky mohou ale mít i účinky nežádoucí. Nejčastěji jde o alergické reakce, infekce, nebo abnormálních reakce imunitního systému způsobující např. kožní či kloubní obtíže.

OPERACE

Většina pacientů s Crohnovou chorobou musí být během života operována. Za určitých okolností je operace dokonce nejvhodnější metodou léčby. Důvodem k operaci jsou zejména zúženiny střeva, píštěle a abscesy. Nejčastější operací u pacientů s Crohnovou chorobou je ileocékální resekce. Hlavním cílem je vyhnout se opakovaným rozsáhlým operacím, které vedou ke zkrácení tenkého střeva.

DIETA

Dietní omezení jsou smysluplná jen u části nemocných, a to zejména v období vysoké aktivity zánětu a při přítomnosti zúžení tenkého střeva, které může být komplikováno neprůchodností, zejména po požití většího množství vlákniny. Pacienti s Crohnovou chorobou by v žádném případě neměli kouřit!