Americký gastroenterolog B. C. Crohn, podle kterého je Crohnova choroba pojmenována, poprvé popsal nové onemocnění v roce 1932. Crohnova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění zažívacího traktu, které může postihnout jakoukoliv část trávicí trubice. Nejčastěji se vyskytuje v konečné části tenkého střeva, terminálním ileu, a jeho napojení na střevo tlusté, ileocékální oblast. Nemoc postihuje střevo do hloubky a může docházet ke stenózám, neboli zužování střeva, tvorbě abscesů a píštělí. Nejčastěji jsou postiženi lidé mezi patnáctým a třicátým rokem života, onemocnět však mohou i malé děti a senioři.

příznaky

Příznaky Crohnovy choroby jsou poměrně různorodé, v závislosti na lokalizaci choroby. Pacient s postižením žaludku má jiné obtíže než pacient s postižením oblasti kolem konečníku. Mezi nejčastější příznaky patří únava, hubnutí, bolesti břicha, průjmy, zvýšené teploty, bolesti v oblasti konečníku a při neprůchodnosti střeva, zvracení. Pacienti s IBD mohou trpět mimostřevními příznaky. Mezi nejčastější mimostřevní projevy u Crohnovy choroby patří bolesti a záněty kloubů, kožní potíže a záněty, záněty očí, postižení jater a chudokrevnost.

diagnostika

Při diagnostice Crohnovy choroby využívají lékaři mnoho nástrojů. Prvním a základním je rozbor anamnézy, tedy podrobného popisu obtíží, které pacient uvádí. V rámci vyšetření se pacienti podrobují odběru krve a dalším vyšetřením, například koloskopii, gastroskopii či enteroskopii. Při diagnostice využívají lékaři také zobrazovacích metod jako je ultrazvuk, počítačová tomografie nebo magnetická rezonance.

léčba

Nejlehčí formy Crohnovy choroby lze léčit aminosalicyláty, léky které potlačují zánětlivost. Jejich účinnost je nižší, ale mají minimum nežádoucích účinků. Aktivní onemocnění často vyžaduje užívání kortikosteroidů, následně pak imunosupresiv. Nejvíce se používá terapie azathioprinem či metotrexátem. Danými prostředky jsou pacienti léčeni již desítky let, proto máme dobře zmapované jejich účinky, včetně těch nežádoucích. Novinkou v léčbě chronických střevních zánětů je biologická terapie. Nejznámějšími léčivými látkami biologické léčby jsou infliximab a adalimumab. Biologická léčba je nasazována pacientům, kteří trpí perianálními formami Crohnovy nemoci, pacientům s mimostřevními příznaky, či těm, u kterých jiná léčba selhává. Vzhledem k tomu, že se jedná o léčbu látkami, kterou jsou tělu vlastní, má své výhody, ale stejně tak i mnohé nevýhody ve formě nežádoucích účinků. U pacientů na biologické terapii se můžou projevit nejrůznější alergické reakce, infekce, abnormálních reakce imunitního systému způsobující např. kožní či kloubní obtíže.

operace

Většina pacientů s Crohnovou chorobou musí být během života operována. Za určitých okolností je operace dokonce nejvhodnější metodou léčby. Operují se zejména zúženiny střeva, píštěle a abscesy, u lehčích forem Crohnovy choroby se provádí ileocékální resekce. Hlavním cílem je vyhnout se opakovaným rozsáhlým operacím, které vedou ke zkrácení střeva.

dieta

Dietní omezení jsou smysluplná jen u části nemocných, a to zejména v období vysoké aktivity zánětu a při přítomnosti zúžení tenkého střeva, které může být komplikováno neprůchodností, zejména po požití většího množství vlákniny. Pacienti s Crohnovou chorobou by však neměli kouřit.